Novou metodu dělení uhlíkových nanotrubic dle jejich průměrů vyvinul tým prof. Marka Hersama z Northwestern University. Centrifuguje je za přítomnosti povrchově aktivních látek. Na nanotrubice o větším průměru se připojí více molekul povrchově aktivní látky, čímž se váhový rozdíl mezi nanotrubicemi odlišných průměrů zvětší natolik, že se od sebe při centrifugování oddělí.

Již před nějakým časem se ukázalo, že uhlíkové nanotrubice slisované do folií se mohou vlivem elektrického pole hýbat, čímž vytvářejí zvukové vlny. Hodily by se tedy jako materiál pro výrobu reproduktorů. Tým Dr. Mikhaila Kozlova z University of Texas v Dallasu nyní zjistil, že pro přenos signálů je vhodnější laser. Černé uhlíkové nanotrubice pohltí prakticky veškeré světlo, jež na ně dopadne. Je-li záření dostatečně intenzivní, způsobí rychlé změnu tvaru folie. Protože její tloušťka je nepatrná, rychle vychladne, takže snadno převede signál zakódovaný v laserovém paprsku do zvukové podoby. Problémy se elektromagnetickým šumem tu zcela odpadají, takže výsledný zvuk je čistší. Strukturu uhlíkových nanotrubic vidíme na obrázku (obr. Institute of Physics).